Ale zničehonic na nás vyrazili piráti ze Salé a zajali nás. Naši vojáci se bránili zrovna jako vojáci papežovi: zahodili zbraně, padli na kolena a prosili piráty o rozhřešení in articulo mortis.
A piráti je hned začali svlékat. Když už byli nazí jako opice, došlo na mou matku, dvorní dámy a na mne ovšem též.
To je podivuhodné, jak titánové umějí svlékat lidi. Ale jěšte víc mě podivilo, že nám všem strkali prsty do těch míst, kam si my ženy v případe nutnosti necháme obyčejně strkat pouze rourky.
Tento obřad mi připadal tuze zvláštní, ale celkem vzato - takhle se díváme na všecko, když jsme jéšte nikdy nevytáhli paty z domu. Zakrátko jsem se dověděla, že to delají proto, aby zjistili, zda si tam některá neschovává drahokamy. je to už takový dávný zvyk všech civilizovaných národů, které se plaví po moři. Zvědela jsem totiž, že na nej nezapomínají ani pobožní páni maltézští rytíři, když se jim dostanou do ruky Turci nebo Turkyně. Je to zákon mezinárodního práva, od něhož se dosud nikdo neodchýlil.
In: Voltaire; Candide, XYZ, 2007, str. 58-59
Zůstala jen naše pevnost. Nepřátelé nás chtěli vyhladovět, leč dvacet janičářů přisahalo, že se nikdy nevzdají.
Ono se řekne nevzdat se, ale strašný hlad je nakonec donutil pozřít naše dva eunuchy, jen aby nemuseli porušit přísahu. A za několik dní se rozhodli, že se pustí do nás žen.
Byl tam s námi také imám, muž velmi zbožný a velmi soucitný. Ten uspořádal hezké kázání a poradil jim, aby nás nezabíjeli najednou. Řekl jim:
"Uřízněte každé dámě toliko jednu polovinu zadnice, a máte hned dobré maso. Až bude třeba, máte jěšte druhou půlku a zase s tím několik dní vystačíte. Nebe vám bude za ten milosrdný skutek vděčné a jistě vám také nějak pomůže."
Byl velmi výmluvný a přesvědčil je. Provedli na nás tu děsnou operaci a nenamazat nás imám tou mastí, která se dává dětem při obřízce, byly bychom jistě umřely.
Sotvaže ale janičáři dojedli to, co sme jim dodaly, už tu byli Rusové. Přijeli na nízkých lodích a neunikl jim ani jeden janičář.
Rusové vůbec nevěnovali pozornost stavu, v jakém jsme byly. Naštěstí se však všude najde francouzský ranhojič. Jeden takový - byl tuze zručný - se nás ujal. Vyléčil nás a celý život budu vzpomínat, že mi dělal všelijaké návrhy, jedva se mé rány zahojily. Učinil je venkoncem ostatním také, chtěl nás utešit - a ujišťoval, že se takováhle věc stala i v jiných pevnostech a že to není nic neobvyklého, je to už takové válečné právo.
Ibid, str. 66-67